Čekejte prosím...Básničky, poezie
Já měla ráda ho,
on mě též.
Najednou přišla bouřka
a po ní déšť.
Déšť nebyl konec,
vichřice vše zhoršila,
náš dobrý vztah,
rázem celý zbořila.
Dodnes nevím proč,
muselo se to stát..?
Když pořád říkal,
jak má mě rád.
Ptám se sebe však,
proč muselo to být?
Sama nevím,
asi Bůh to tak chtěl mít.
[Míša]
Scházíš mi pořád,
den ode dne víc.
Scházíš mi pořád,
když odjedeš, tak ještě víc.
Chtěla bych být s tebou,
co nejvíce to jde.
Nebo si aspoň nechat zdát,
krásné sny o Tobě.
Nejraději však s Tebou být,
schoulit se Ti do náruče a políbit.
můj den, jsi moje noc,
zlatíčko…miluji Tě moc!
Je krásné být něčí kamarád,
je krásné život si malovat.
Hezčí je někoho mít rád,
nejhezčí je někoho milovat.
Ten pocit lásky,
ten pocit zamilovanosti.
Jsou to krásné věci,
jsou to naše cennosti.
Často si jich navážíme,
nebo je někdo nevidí.
Všimne si jich mnohdy,
až ho někdo políbí.
Polibek, objetí, krásná slova.
To jsou projevy lásky.
To vše patří ke vztahu,
jako k moři oblázky.
[Míša]
[Míša]Scházíš mi pořád,
den ode dne víc.
Scházíš mi pořád,
když odjedeš, tak ještě víc.
Chtěla bych být s tebou,
co nejvíce to jde.
Nebo si aspoň nechat zdát,
krásné sny o Tobě.
Nejraději však s Tebou být,
schoulit se Ti do náruče a políbit.
můj den, jsi moje noc,
zlatíčko…miluji Tě moc!
Je krásné být něčí kamarád,
je krásné život si malovat.
Hezčí je někoho mít rád,
nejhezčí je někoho milovat.
Ten pocit lásky,
ten pocit zamilovanosti.
Jsou to krásné věci,
jsou to naše cennosti.
Často si jich navážíme,
nebo je někdo nevidí.
Všimne si jich mnohdy,
až ho někdo políbí.
Polibek, objetí, krásná slova.
To jsou projevy lásky.
To vše patří ke vztahu,
jako k moři oblázky.
[Míša]Scházíš mi pořád,
den ode dne víc.
Scházíš mi pořád,
když odjedeš, tak ještě víc.
Chtěla bych být s tebou,
co nejvíce to jde.
Nebo si aspoň nechat zdát,
krásné sny o Tobě.
Nejraději však s Tebou být,
schoulit se Ti do náruče a políbit.
můj den, jsi moje noc,
zlatíčko…miluji Tě moc!
Je krásné být něčí kamarád,
je krásné život si malovat.
Hezčí je někoho mít rád,
nejhezčí je někoho milovat.
Ten pocit lásky,
ten pocit zamilovanosti.
Jsou to krásné věci,
jsou to naše cennosti.
Často si jich navážíme,
nebo je někdo nevidí.
Všimne si jich mnohdy,
až ho někdo políbí.
Polibek, objetí, krásná slova.
To jsou projevy lásky.
To vše patří ke vztahu,
jako k moři oblázky.
[Míša]
Láska je tichá, nevinná,
láska je pro všechny povinná.
Lásce se nikdo nebrání,
ani kdyby byl za mnoha branami.
Láska se tiše plíží,
doufá, že nám neublíží.
Někomu však ubližuje,
aniž si to uvědomuje.
Tlačí na nás stále víc,
nejde s tím už dělat nic.
Bránit se jen každý může,
někdy to však nepomůže.
Láska není bezohledná,
láska není bezbarevná.
Láska je tak neoblomná,
láska je tak silná
[Míša]
Nad vším jsem tak přemýšlela,
trvalo to celkem dlouho.
Že bych všechno zpátky vrátit chtěla,
říkat ti: „Ty můj šmoulo!“
Pokud budeš ovšem chtít,
do ničeho tě nutit nechci.
Můžeš mě opět mít,
povídaj si o tom už i vrabci.
Bude to už podruhé,
co to s tebou zkusím.
Netlač na mě jak poprvé,
o to tě teď prosím.
To je momentálně asi vše,
co jsem ti říct chtěla.
Teď už je to na tobě,
co budem dělat do večera
[Míša]
co budem dělat do večeraNad vším jsem tak přemýšlela,
trvalo to celkem dlouho.
Že bych všechno zpátky vrátit chtěla,
říkat ti: „Ty můj šmoulo!“
Pokud budeš ovšem chtít,
do ničeho tě nutit nechci.
Můžeš mě opět mít,
povídaj si o tom už i vrabci.
Bude to už podruhé,
co to s tebou zkusím.
Netlač na mě jak poprvé,
o to tě teď prosím.
To je momentálně asi vše,
co jsem ti říct chtěla.
Teď už je to na tobě,
co budem dělat do večeraNad vším jsem tak přemýšlela,
trvalo to celkem dlouho.
Že bych všechno zpátky vrátit chtěla,
říkat ti: „Ty můj šmoulo!“
Pokud budeš ovšem chtít,
do ničeho tě nutit nechci.
Můžeš mě opět mít,
povídaj si o tom už i vrabci.
Bude to už podruhé,
co to s tebou zkusím.
Netlač na mě jak poprvé,
o to tě teď prosím.
To je momentálně asi vše,
co jsem ti říct chtěla.
Teď už je to na tobě,
co budem dělat do večeraNad vším jsem tak přemýšlela,
trvalo to celkem dlouho.
Že bych všechno zpátky vrátit chtěla,
říkat ti: „Ty můj šmoulo!“
Pokud budeš ovšem chtít,
do ničeho tě nutit nechci.
Můžeš mě opět mít,
povídaj si o tom už i vrabci.
Bude to už podruhé,
co to s tebou zkusím.
Netlač na mě jak poprvé,
o to tě teď prosím.
To je momentálně asi vše,
co jsem ti říct chtěla.
Teď už je to na tobě,
co budem dělat do večera
Někdy nad vším přemýšlím,
jestli to má budoucnost.
Možná ano, možná ne,
láska to je velká ctnost.
Celý život je tak krátký,
stejně jako pohádka.
Na konci se ale zhroutí,
jako z karet hromádka.
Bez něj se tu nedá žít,
je můj hezký sen.
Svět je s ním hned krásnější,
chci snít o něm jen.
Když si na něj vzpomenu,
chci být zase s ním.
Proto celou noc jsem pořád vzhůru,
místo spaní bdím
Někdy nad vším přemýšlím,
jestli to má budoucnost.
Možná ano, možná ne,
láska to je velká ctnost.
Celý život je tak krátký,
stejně jako pohádka.
Na konci se ale zhroutí,
jako z karet hromádka.
Bez něj se tu nedá žít,
je můj hezký sen.
Svět je s ním hned krásnější,
chci snít o něm jen.
Když si na něj vzpomenu,
chci být zase s ním.
Proto celou noc jsem pořád vzhůru,
místo spaní bdím
[Míša]
Dřív jsi mě miloval,
a rád mě měl.
Co se najednou stalo?
Proč jsi zapomněl?
Ptám se tebe,
odpověď neslyším.
Nic nechápu,
ve všem se teď ztrácím.
Obrátil ses zády
a beze slova odešel.
Můj život ztratil smysl,
smutek rázem přišel.
Vždy jsi mi byl oporou,
teď to ale vzdávám.
Déle žít tak nemohu,
jdu naproti (vstříc) zlým zprávám
[Míša]
jdu naproti (vstříc) zlým zprávámDřív jsi mě miloval,
a rád mě měl.
Co se najednou stalo?
Proč jsi zapomněl?
Ptám se tebe,
odpověď neslyším.
Nic nechápu,
ve všem se teď ztrácím.
Obrátil ses zády
a beze slova odešel.
Můj život ztratil smysl,
smutek rázem přišel.
Vždy jsi mi byl oporou,
teď to ale vzdávám.
Déle žít tak nemohu,
jdu naproti (vstříc) zlým zprávámDřív jsi mě miloval,
a rád mě měl.
Co se najednou stalo?
Proč jsi zapomněl?
Ptám se tebe,
odpověď neslyším.
Nic nechápu,
ve všem se teď ztrácím.
Obrátil ses zády
a beze slova odešel.
Můj život ztratil smysl,
smutek rázem přišel.
Vždy jsi mi byl oporou,
teď to ale vzdávám.
Déle žít tak nemohu,
jdu naproti (vstříc) zlým zprávámDřív jsi mě miloval,
a rád mě měl.
Co se najednou stalo?
Proč jsi zapomněl?
Ptám se tebe,
odpověď neslyším.
Nic nechápu,
ve všem se teď ztrácím.
Obrátil ses zády
a beze slova odešel.
Můj život ztratil smysl,
smutek rázem přišel.
Vždy jsi mi byl oporou,
teď to ale vzdávám.
Déle žít tak nemohu,
jdu naproti (vstříc) zlým zprávámDřív jsi mě miloval,
a rád mě měl.
Co se najednou stalo?
Proč jsi zapomněl?
Ptám se tebe,
odpověď neslyším.
Nic nechápu,
ve všem se teď ztrácím.
Obrátil ses zády
a beze slova odešel.
Můj život ztratil smysl,
smutek rázem přišel.
Vždy jsi mi byl oporou,
teď to ale vzdávám.
Déle žít tak nemohu,
jdu naproti (vstříc) zlým zprávám
Kdybys mě někdy poslouchal
a měl mě aspoň trochu rád.
Mohl bys být i něco víc,
víc než kamarád.
Já vím, že sem tam
nějaká ta jiskra naskočí.
A po ní se mi můžeš
dívat klidně do očí.
Ta láska mezi námi
je tak veliká,
že všechno pod našima rukama
tak snadno uniká.
Když hodíme všechny
překážky a starosti za hlavu.
Nemusíš se strachovat,
ničeho a nikoho,
můžeš mě milovat!
[Míša]
můžeš mě milovat!Kdybys mě někdy poslouchal
a měl mě aspoň trochu rád.
Mohl bys být i něco víc,
víc než kamarád.
Já vím, že sem tam
nějaká ta jiskra naskočí.
A po ní se mi můžeš
dívat klidně do očí.
Ta láska mezi námi
je tak veliká,
že všechno pod našima rukama
tak snadno uniká.
Když hodíme všechny
překážky a starosti za hlavu.
Nemusíš se strachovat,
ničeho a nikoho,
můžeš mě milovat!Kdybys mě někdy poslouchal
a měl mě aspoň trochu rád.
Mohl bys být i něco víc,
víc než kamarád.
Já vím, že sem tam
nějaká ta jiskra naskočí.
A po ní se mi můžeš
dívat klidně do očí.
Ta láska mezi námi
je tak veliká,
že všechno pod našima rukama
tak snadno uniká.
Když hodíme všechny
překážky a starosti za hlavu.
Nemusíš se strachovat,
ničeho a nikoho,
můžeš mě milovat!Kdybys mě někdy poslouchal
a měl mě aspoň trochu rád.
Mohl bys být i něco víc,
víc než kamarád.
Já vím, že sem tam
nějaká ta jiskra naskočí.
A po ní se mi můžeš
dívat klidně do očí.
Ta láska mezi námi
je tak veliká,
že všechno pod našima rukama
tak snadno uniká.
Když hodíme všechny
překážky a starosti za hlavu.
Nemusíš se strachovat,
ničeho a nikoho,
můžeš mě milovat!Kdybys mě někdy poslouchal
a měl mě aspoň trochu rád.
Mohl bys být i něco víc,
víc než kamarád.
Já vím, že sem tam
nějaká ta jiskra naskočí.
A po ní se mi můžeš
dívat klidně do očí.
Ta láska mezi námi
je tak veliká,
že všechno pod našima rukama
tak snadno uniká.
Když hodíme všechny
překážky a starosti za hlavu.
Nemusíš se strachovat,
ničeho a nikoho,
můžeš mě milovat!Kdybys mě někdy poslouchal
a měl mě aspoň trochu rád.
Mohl bys být i něco víc,
víc než kamarád.
Já vím, že sem tam
nějaká ta jiskra naskočí.
A po ní se mi můžeš
dívat klidně do očí.
Ta láska mezi námi
je tak veliká,
že všechno pod našima rukama
tak snadno uniká.
Když hodíme všechny
překážky a starosti za hlavu.
Nemusíš se strachovat,
ničeho a nikoho,
můžeš mě milovat!Kdybys mě někdy poslouchal
a měl mě aspoň trochu rád.
Mohl bys být i něco víc,
víc než kamarád.
Já vím, že sem tam
nějaká ta jiskra naskočí.
A po ní se mi můžeš
dívat klidně do očí.
Ta láska mezi námi
je tak veliká,
že všechno pod našima rukama
tak snadno uniká.
Když hodíme všechny
překážky a starosti za hlavu.
Nemusíš se strachovat,
ničeho a nikoho,
můžeš mě milovat!Kdybys mě někdy poslouchal
a měl mě aspoň trochu rád.
Mohl bys být i něco víc,
víc než kamarád.
Já vím, že sem tam
nějaká ta jiskra naskočí.
A po ní se mi můžeš
dívat klidně do očí.
Ta láska mezi námi
je tak veliká,
že všechno pod našima rukama
tak snadno uniká.
Když hodíme všechny
překážky a starosti za hlavu.
Nemusíš se strachovat,
ničeho a nikoho,
můžeš mě milovat!
Po hoře rozlité
ve tmě a mrazu
plaví se loďka
nemá však vesla,
místo nich pedály,
za světly města
Ta hora v linii
táhne se k obzoru
na hřbetě s loďkou tou,
co kýl nemá, jen kostru kovovou
dvě kola s duší ukrytou
Námořník zdolává
tu horu, co není
vysoká, však dlouhá je,
z kamínků slepených inkoustem
co v parnu roztaje
Se světlem do běla
barvícím horu
co svahy nemá
jen pruhy po krajích
loďka uhání, však plavba tichá je,
němá
Po hoře rozlité
ve tmě a mrazu
plaví se loďka
nemá však vesla,
místo nich pedály,
za světly města
Ta hora v linii
táhne se k obzoru
na hřbetě s loďkou tou,
co kýl nemá, jen kostru kovovou
dvě kola s duší ukrytou
Námořník zdolává
tu horu, co není
vysoká, však dlouhá je,
z kamínků slepených inkoustem
co v parnu roztaje
Se světlem do běla
barvícím horu
co svahy nemá
jen pruhy po krajích
loďka uhání, však plavba tichá je,
němá
[Jirka]