Phi
Představte si tu nejhlubší tmu, ve které jste kdy byli. Je to tma nejen pro oči, ale i pro uši a vůbec všechny lidské smysly. Ticho, ani teplo, ani zima, bez vůně či zápachu a všude černočerná tma.
Kdybyste však byli schopni vidět, všimli byste si, že v tomto prostoru se něco vznáší. Spousta malých, průsvitných kuliček, velkých asi jako palec průměrného člověka. Jsou tu rovnoměrně všude kolem. Jedna jako druhá. Víc zblízka byste poznali, že povrch kuličky je protkán síťkou z 9 obrouček, uspořádých jako na glóbusu - 3 rovnoběžky a 3 poledníky. Každá kulička má v sobě ještě 3 menší, hladké kuličky. A spoustu energie, uzavřenou ve své zvláštní podobě uvnitř těchto kuliček.
Avšak vy nevidíte. Ani tyto předměty o sobě navzájem nemají tušení, nevnímají a navenek jsou v klidu. Přesto však uvnitř každé z nich sídlí vědomí, jež však od počátku nebylo ničím podníceno - vědomí bez vjemu a bez námětu k přemýšlení, odsouzené takto k nekonečnému cyklu několika málo myšlenek. Pro toto vědomí čas neběží, neboť ani neví, co čas je. Nemá vzpomínky na sebe sama před vstupem do tohoto světa. Takový svět může setrvat neměnný sekundu nebo milion let a jste-li uvnitř, jeho stáří nepoznáte. Dokud se něco nepřihodí...
Jméno
V jednu chvíli do každého vědomí jako záblesk pronikla myšlenka. Byl to obraz symbolu. Pro každé vědomí byl tento symbol jiný a jeho vlastní. Co je na tom zvláštního? No přece - jak mohl vzniknout obraz symbolu ve vědomí, které si nevzpomíná, že by někdy něco vidělo a které zná pouze tmu? A jak vůbec tato myšlenka do světa vstoupila?
... tajemství. Protentokrát.
Význam symbolu však znaly vždy pouze ostatní vědomí, pro jejichž schránky můžeme už konečně uvést jejich pravý název - sywwy.
Tomu, komu symbol a jméno patřil, zůstával jeho význam skrytý. Avšak to byl onen podnět, který přiměl vědomí k aktivitě. A uvolnit maličko energie skryté v sywwu. Neboť tato schránka byla zároveň zprostředkovatelem mezi vědomím a světem. A dokázala jedinou důležitou věc; totiž předávat energii ze svého vnitřku do okolí a v něm tak vytvořit něco, co bychom mohli v našem světě nazvat "hmotným". Nejprve drobné, malé struktury, posléze delší, vláknité, podobné pavoučím sítím. Vznikala síť, která se vzdáleně podobná naší vlastní mozkové tkáni. Vlákna se proplétala a na jejich koncích se utvořily malé terčíky. A tu se poprvé stalo, že se dva z těchto terčíků dotkly.
Byl to první kontakt dvou vědomí mezi sebou.